Pro tebe

A to jsem si vždy říkala, že nikdy nebudu jako moji rodiče, aby moje děti nebyli svědky hádek, křičení a nadávek.No život se prostě naplánovat nedá, takže nakonec vždy dopadne vše jinak než si přejeme alespoň u mě to tak je. Rozhodla jsem se, že ti budu psát, můj největší poklade, synáčku. I když máš za sebou teprve celkem krátký život,za těch pět let jsme spolu prozili už mnohé. Bylo plno krásných dní, výletů a plno úsměvů, které si mi rozdával, ale bylo i plno špatných dnů, dnů kdy jsem o tebe měla strašný strach, když si se pral s nemocí, když jsem tě pozorovala jak bezvládně ležíš na JIPce,a je několik dnů kdy se k tobě život zachoval hnusně, možná za plno věcí můžu já, i Když jsem pro tebe vždy chtěla jen to nejlepší, ale možná je moje chyba, že jsem ti špatně vybrala tatínka, že si už jako malé batole schytal několik ran, a v noci jsem tě táhla do vedlejší vesnice abych tě uchránila před opilím otcem, že i na tvé narozeniny se otec tak opil a ty ses ho bál.. Za to vše promiň, nejlepší asi byli ty dva roky co jsme byli jen my dva, byli jsme jen spolu, veškerý čas jsem věnovala jen tobě, spolu jsme vláčkem projeli skoro celou republiku. Po těch letech samoty jsem se pak zbláznila do kluka,se kterým jsem byla jako dítě, náhodně jsme se potkali a přeskočila jiskra, a ty ses musel naucit se o mě dělit s nějakým strejdou, který byl pro tebe úplně cizí, a najednou s námi chodil na každou procházku. Naštěstí si ho přijal v pohodě, a jste dobří kamarádi. A nedávno se ti narodil bráška. Kdybych měla rozepisovat celý náš příběh asi by mi na to nestačil celý den. Tím budu pokračovat zase jindy. Každopádně si pro mě to nejdůležitější a nejlepší co mám, i když naše cesta asi bude ještě dost trnitá, protože zvládnout problémy ve školce, doma, s tvým otcem, s novým přírůstkem do rodiny, vím že to pro tebe nebude jednoduché ale já za tebe budu se všemi bojovat zuby, nehty jen aby si měl šťastný život a krásné dětství.